Proč štěně s PP?...

Na úvod malinko odbočíme: Chcete si koupit novou televizi nebo třeba lednici. Kam si pro takovou věc půjdete? Ano…asi zamíříte do specializovaného obchodu, kde vám vybraný spotřebič předvedou, máte možnost si ho dostatečně prohlédnout, případně vyzkoušet. Pokud se vám líbí a rozhodnete se pro něj, je samozřejmé, že k němu dostanete množství „papírů“ o původu (značce, výrobci), vlastnostech, záruce. Toto samozřejmě není zadarmo, ale nákup kvalitní věci se vám vyplatí – mnoho z nás dnes peníze rádo dá s jistotou, že jste opravdu koupili to, co jste si přáli. Navíc dnes už je samozřejmé, nakupovat „značkové“ věci a očekávat od nich příslušnou kvalitu, vlastnosti, případně prokázaný původ.

Tak proč se to u psů tak liší? Vždyť pes, na rozdíl od němé lednice s námi sdílí život aktivně a jeho kvality by měly být to první, co nám přijde na mysl při otevření tématu pořízení psa. I přes to je ale pro mnohé chov psů s průkazem původu velkou neznámou a terčem opovržení a pomluv.

Co je vlastně průkaz původu (PP)?

PP je v podstatě rodný list psa. Je to listina vydaná plemenou knihou psů. Je na ní uvedeno jméno psa, chovatelská stanice, pohlaví psa, barva a druh srsti, číslo tetování nebo čipu. Další důležitou částí průkazu původu je generační rodokmen, z kterého lze vyčíst předky psa. Do PP se zapisují také absolvované zkoušky, umístění na výstavách, údaje o uchovnění.

Co zaručuje PP?

PP je u psa určitého plemene zárukou určitých vlastností – zdravotních, exteriérových a povahových. Vše toto se při chovu psů s PP sleduje. Průkaz původu vás v žádném případě nezavazuje chodit na výstavy. Je to doklad o původu a zdraví psa, který můžete odložit a nikdy nevytáhnout. Je to ale taky záruka vlastností štěňátka – zaručuje vám exteriérové i povahové vlastnosti zvoleného plemene a zdravotní a povahové predispozice vašeho konkrétního štěněte.

Jak vznikají „čistokrevní“ psi bez PP?

1. Majitel feny s PP z nějakých příčin neuchovní fenu. Fenka má z chovu vylučující vadu, je bázlivá nebo agresivní. Může se stát, že fena není uchovněna z jiných příčin (časových, rodinných), pak by na ní ale nemělo být chováno. Pokud je neuchovněná fena nakryta (byť by otcem byl uchovněný pes) štěňata PP nedostanou. To samé platí i pro situaci opačnou.

2. Argument, že štěně je poslední z vrhu a proto nemá PP je lživý. V současnosti už většina kynologických klubů (výjimkou mohou být některá lovecká plemena) povolují a dokonce vyžadují ponechání všech štěňat z vrhu s tím, že všechna dostanou PP. Toto je momentálně vidět např. u německých boxerů, kdy se zvýšil počet bíle zbarvených psů, kteří byli dříve po narození usmrcováni. Nyní tito nestandardní jedinci PP dostanou s tím, že je v něm vyznačeno, že se jedná o nestandardního jedince přímo vyřazeného z chovu.

3. Rovněž sdělení, že noví majitelé nenechali chovatelem pro štěně vybavit PP, protože ho mají na mazlení a ne na výstavy je zavádějící. Pokud registrovaný chovatel nepřizná některá štěňata z vrhu a nenechá jim vystavit PP, riskuje tím minimálně finanční postih. Navíc nestandardní štěně s PP se stále prodává za vyšší cenu než štěně bez PP a tak situace, kdy by se chovatel sám připravoval o případný zisk, je nepravděpodobná.

4. Zaručeně „čistokrevní“ psi jsou také mnohdy výsledkem nechtěného spojení feny identifikovatelného plemene s neznámým psem. Štěňata podobná matce se pak co nejdříve prodají jako stejné plemeno. Co z nich pak příroda dokáže vykouzlit, může člověk sám posoudit na ulici při pohledu na zaručené labradory a jorkšíry.

5. Podobná situace s labradory, jorkšíry, bígly a mnoha oblíbenými plemeny (v minulosti např. s německými ovčáky, zlatými kokršpaněly, pudly) vzniká, argumentují-li nadšení majitelé zástupkyně identifikovatelného plemene oblíbenou větou: „fena by měla mít jednou za život štěňata“ a nechají jí nakrýt psem stejného plemene. Štěňata jsou plánovaná, dychtivě očekávaná, často dobře živená, opečovávaná, ale prostě stále bez záruky toho, že se dále budou podobat konkrétnímu plemeni (jak vzhledově, tak zdravotně nebo povahově). Čím dále se chová na jedincích vyřazených z různých důvodů z čistokrevného chovu, tím méně se jejich potomci podobají původnímu plemeni. Zářným příkladem jsou v současné době rádobyjorkšíři s váhovým rozpětím od 1 do 15 kg, agresivní labradoři, v minulosti zlatí kokršpanělé se syndromem zuživosti apod. Také zdravotní a problémy jedinců bez PP nejsou zanedbatelné. V současné době se dále množí třeba právě výše zmínění bílý boxeři, kteří jsou vyřazeni z chovu s PP. Jejich vyřazení ale není bezdůvodné – s bílou barvou se u boxerů a mnoha dalších plemen zvyšuje pravděpodobnost hluchoty, která se také u potomků bílých boxerů bez PP stále častěji vyskytuje.

Proč je pes s PP dražší?

Psi s PP jsou dražší – ne ale proto, že by na nich chovatelé vydělávali bůhvíjaké sumy. Toto se bohužel dá říct spíš o psech bez PP, do nichž majitelé neinvestují více než povinné očkování proti vzteklině (nyní mohou dokonce očkovat jednou za 3 roky, zatímco psi účastnící se akcí musí být očkováni každý rok) a nějaké levné granule ze supermarketu. Na těchto psech se pak vesele množí štěňata bez PP, jejichž cena se stále pohybuje v řádech tisíců korun, ač jsou prodávána často neočkovaná a neodčervená.

Ano pořizovací cena psa s PP je vyšší, ale jsou za ní schovány mnohem vyšší náklady spojené s uchovněním psa nebo feny, získáním potřebných výstavních výsledků, registrací chovatelské stanice, krycím poplatkem, vystavením průkazů původu, nezbytným očkováním, odčervením, povinnou identifikací všech štěňat (tetování, čipování) a v neposlední řadě kvalitní stravou jak pro fenu, tak pro štěňata samotná. Zároveň si ale pejska kupujete s jakousi ochrannou známkou, která zaručuje už vzpomínaný exteriér a povahu. U seriózního chovatele je už dnes samozřejmostí smlouva o koupi psa. Rovněž je dnes již běžné, že smlouvou může být stanovena kompenzace za vadu, která se objeví v průběhu vývinu psa a která znemožní jeho uchovnění – ani v chovu s PP totiž není možno vyloučit, že k výskytu takových vad nedojde, jsou ale v porovnání s živelným „chovem“ bez PP ojedinělé. A v neposlední řadě – na neseriózního chovatele je možno si stěžovat u příslušného chovatelského klubu – tuto možnost u psů bez PP nemáte. Navíc pořizovací cena štěněte je tak jako tak zanedbatelná, ve srovnání s náklady na jeho potřeby po celý jeho život.

Kdo je to chovatel, kdo jeho práci kontroluje a co je chovný pes?

Chovatel psů s PP může a nemusí být členem chovatelského klubu daného plemene, tak jako tak však klub na jeho chovatelskou činnost dozírá. Chovatel si před započetím chovu s PP musí zaregistrovat název chovatelské stanice jak u ČMKU, tak i u Světové kynologické federace (FCI) v Belgii.

Chovný jedinec musí splnit určitá kritéria, která jsou s příslušností k určitému plemeni rozdílná. Některým plemenům stačí předepsaný počet a výsledky z posouzení exteriéru, při čemž se zároveň posoudí povaha, jiná plemena musí splnit předepsanou zkoušku (která je také testem povahy a specifických vlastností plemene). Zařazení do chovu se provádí na bonitaci, kde se znovu posuzuje exteriér a povaha psa.

Kdo kontroluje „chov“ psů bez PP?

Nikdo. Tito lidé nemají žádný chovatelský záměr, pouze psy rozmnožují. Pokud produkují nemocná štěňata, štěňata s vadami (často velmi těžkými a dědičnými), štěňata s dispozicí k povaze odlišné od původního plemene – nikdo jim v tom nemůže zabránit. Smutné na tom je, že „chovatelé“ psů bez PP nedělají nic v rozporu se zákonem a to i kdyby produkovali cíleně psy s dědičnou vadou. Pokud si takového psa koupíte, nemáte možnost v případě problémů vymáhat žádné odškodné a často ani zabránit dalšímu používání rodičů psa v „chovu“ bez PP.

Jak tohle všechno můžeme psát, když máme také jednoho psa bez PP?

Ano můžeme a naopak musíme. Abychom varovali ty, kteří by snad měli stejnou chuť ušetřit na pořizovací ceně štěněte ať už z jakýchkoliv důvodů. Ronnečka jsme si pořizovali v době, kdy jsem ještě studovala, vydělával jen přítel a tak snaha o co nejnižší výdaj za pořízení štěněte byl opodstatněný.  Dnes už bych takovou blbost neudělala, a to i přes to, že Ronna milujeme a mezi našimi psy neděláme žádné rozdíly. Ronníka jsme si dovezli na první pohled v pořádku, hned druhý den nám ale zkolaboval z masivního začervení na hranici perforace střev („chovatelka“ se neobtěžovala odčervit, ač napsat fiktivní data odčervení do očkováku líná nebyla). Kolem osmi měsíců začal Ronník poprvé kulhat a v necelém roce absolvoval první operaci fragmentovaného korunního výběžku v lokti, což je klasifikováno jako nejtěžší stupeň dysplazie loketních kloubů (dědičná vývojová vada). Druhou nožku operovanou zatím nemá, nekulhá na ni, nicméně nás to čeká. Čeká nás také celoživotní podávání kloubní terapie, která jediná může zastavit neodvratný postup artrózy v loktech. Tolik o zdraví. Povahově se Ronn plemeni stafordšírský bulteriér velmi přibližuje - jde o ultramazlivého psa, sice s „jemnost“ buldozeru, ale s obrovským srdcem plným lásky k lidem - což je hlavní znak plemene. I přes to o nějakých odchylkách od standartem dané povahy SBT víme - jde hlavně o občasnou nejistotu, a labilitu.   Přes všechno - žádné výdaje, které jsme kdy dali, a v budoucnu dáme na péči o Ronníkovo zdraví a psychickou pohodu, nám nejsou a nebudou v jeho případě nikdy líto (pro zajímavost: již v tuto chvíli převýšily minimálně dvakrát pořizovací cenu velmi kvalitního štěněte s PP) – jedno ale víme jistě: psa bez PP už si pořizovat nebudeme. Jde o obrovský risk, který my už znovu podstupovat nechceme.