Syndrom plavce aneb co vás může potkat při odchovu štěňat
Swimmer puppy syndrom aneb syndrom štěněte plavce
Syndrom plavce (štěně plaváček, syndrom placatého štěněte, Swimmer puppy syndrom) je velmi málo popisovanou a ještě méně chovateli přiznávanou anomálií ve vývoji štěňat. Štěňata plaváčci se mohou objevit nejčastěji u plemen s krátkými končetinami a hlubokým a širokým hrudníkem (buldok, baset, pekinéz, francouzský buldoček, mops, dandie dimont teriér, …). Kromě toho je ale syndrom plavce průřezově popsán i u celé řady zdánlivě nepredisponovaných plemen, jako je německý ovčák, labradorský a zlatý retrívr, kavalír king charles španěl, rhodéský ridgeback, novofundlandský pes, aj.
Tato anomálie je charakterizována zpožděním vývoje chůze a charakteristickými (nikoliv však nevratnými!) změnami tělesné stavby štěněte. Jestliže vývoj štěněte probíhá normálně, mělo by štěně být schopno stát na nohou kolem 16. dne života a být schopno samostatné chůze v 21. dnu života. Štěňata postižená syndromem plavce nelze v prvních cca 14 dnech nijak odlišit od ostatních štěňat. Rozdíly nastávají právě s vývojem chůze na začátku 3. týdne života štěňat. Postižená štěňata se nesnaží zvedat z podložky, jejich přední končetiny mohou mít změněný úhel vzhledem k tělu štěněte (26% případů), zadní končetiny mohou být taženy za tělem nebo být rozevřeny (8% případů), případně mohou být postiženy všechny končetiny (tetraparesis, v 50% případů), neschopností vstát dochází k dorzoventrálnímu zploštění hrudníku. Neurologická vyšetření neprokazují u takto postižených štěňat žádné patologické změny, stejně jako ortopedická vyšetření. V těžkých, chovateli nepovšimnutých nebo neřešených případech dochází u štěňat k mediální luxaci pately, dechové nedostatečnosti s dušností, tzv. pectus excavatus = trvalé vpáčení hrudní kosti, utlačení vnitřních orgánů, modrání sliznic, apatii. Těžké neřešené případy končí zaostáváním štěněte na přírůstcích a zpravidla smrtí do 8 týdnů věku, způsobenou plicní pneumonií.
Syndrom plavce způsobuje zřejmě více různých faktorů. Genetická příčina je možná, nicméně nepravděpodobná, vzhledem k rychlému a často i spontánnímu zotavení postižených štěňat. Některé prameny se přiklánějí k příčině v podobě dietní chyby v krmení březí feny (nedostatek vitaminu E, selenu, nadbytek bílkovin), případně k přítomnosti mykotoxinů v mateřském mléce (je popisováno zlepšení stavu některých štěňat po přechodu na umělou stravu – Svět psů 4/2008). Na čem se však všichni autoři článků o syndromu plavce shodují, je významný vliv prostředí na vývoj štěňat. Rovná a kluzká podložka neposkytuje štěňatům dostatečnou oporu v době, kdy by se měla začít stavět na nohy – zvláště pak jedná-li se o vrh s vyšší než průměrnou váhou jednotlivých štěňat, relativně menším počtem štěňat ve vrhu a fenou-matkou s dostatkem až nadbytkem mléka. Jako negativní faktor je popisována i vyšší teplota prostředí, kdy štěňata nejsou nucena pohybovat se za zdrojem tepla nebo sourozenci.
Dle dostupných pramenů až 90% postižených štěňat přejde tuto anomálii ve vývoji bez trvalých následků, a to i v případě absence léčby (10%). Obecně se prognóza zhoršuje se zvyšujícím se věkem štěňat. U štěňat do 2 měsíců věku dojde po přijmutí potřebných opatření zpravidla ke zlepšení během 3 dnů. Prognóza se zhoršuje, pokud jsou ve špatné poloze všechny 4 končetiny štěněte a pokud je již výrazně deformován hrudník.
Opatření u lehkých případů postižení spočívají pouze ve snížení teploty v místnosti, kde je vrh umístěn (optimum je cca 20°C) a ve zdrsnění podložky (pomačkané deky, polštáře, plyšové hračky, ale i ve světě doporučované pomačkané noviny nebo kartony od vajec). U těžších případů se kromě výše uvedeného jako nejúčinnější jeví fyzioterapie postižených končetin (jemné masáže, protahování končetin, v doporučené frekvenci 10 minut až 4-5x denně). Ve zvláště těžkých případech změněného postavení končetin se tyto doporučuje spoutat k sobě pomocí pružné pásky, aby štěně mělo končetiny při ležení skrčené pod tělem.
Z důvodů předcházení deformaci hrudníku je nutné postižená štěňata ve spánku co nejčastěji přetáčet do polohy na bohu. Přetáčení se jako prevence doporučuje i u normálně se vyvíjejících štěňat. Jako pomůcku při návratu ke správnému tvarování hrudníku chovatelé oblékají štěňatům „vesty“ s vycpanou hrudní částí, které štěněti pomohou podepřít hrudník a vzepřít se na předních nohou. Stejnou funkci plní různé „krunýře“, které zvednou hrudník z podložky, napomohou jeho správnému vytvarování stejně jako fyziologickému vývoji vnitřních orgánů a umožní neztížené dýchání štěněte.
Syndrom plavce v žádném případě není důvodem k okamžitému uspání postiženého štěněte. Ke zlepšení stavu dojde ve většině případů pouze úpravou vnějších podmínek odchovu a zlepšení mobility štěňat bývá překvapivě rychlé. Štěňata po prodělání syndromu plavce netrpí žádnými trvalými následky.
Naše zkušenost s plaváčky
První vrh v naší chovatelské stanici se narodil koncem května 2010. Narodilo se 6 štěňat, přičemž jedno přišlo na svět již mrtvé a o další jsme přišli po deseti dnech. Zbylá 4 štěňátka dobře přibírala a vyvíjela se bez známky nejmenších problémů. Změna přišla v době, kdy štěňátka měla přecházet ze vzporu na předních nohou do stoje a pokusů o chůzi. Již pár dní jsme přitom pozorovali, že tři ze štěňátek mají oproti čtvrtému jiný – zploštělý tvar hrudníku, jsou méně pohyblivá a vůbec nespí v poloze na boku. Čtvrté štěně mělo hrudníček oválný, bylo pohybově aktivnější a většinou spalo samo od sebe v poloze na boku.
Ač jsme byli z více stran ujištěni, že vývoj štěňat z jednoho vrhu nemusí být rovnoměrný, poprosili jsme o konzultaci našeho veterinárního lékaře MVDr. Pavla Galka v Olomouci, který si přizval kolegu - ortopeda MVDr. Dvořáka z Brna. Oběma lékaři jsme byli ujištěni, že štěňata jsou ortopedicky zcela v pořádku a upozorněni na fakt, že na rozdíl od jiných tělních soustav se neurologická soustava vyvíjí i dlouho po porodu a štěňátkům tak bude zřejmě nutné přidat podněty k urychlení jejich vývoje. Bylo nám doporučeno masírovat tělíčka a končetiny opožděných štěňátek, aby docházelo k jejich prokrvení a aktivizaci.
Současně s návštěvou veterinární kliniky jsme neustále prohledávali všechny dostupné zdroje a ptali známých chovatelů, abychom zjistili víc o tom, co se s našimi štěňátky děje a jak jim můžeme pomoci. Šťastnou náhodou jsme na internetu objevili videa označená heslem „swimmer puppy“. Po jejich zhlédnutí nebylo pochyb, že stejná věc trápí i naše štěňata.
Po pročtení řady cizojazyčných článků nám začala skládačka zapadat do sebe a my si uvědomili, že máme doma poměrně malý vrh rychle přibývajících štěňat, která máme umístěna v bedně na natažených fleecových dekách, případně starých prostěradlech a to vše při tropických letních teplotách, kdy i v domě teplota nezřídkakdy vystoupala nad 25°C.
Podle rad ze zahraničních článků a po konzultaci s jedinou chovatelkou v ČR, která plaváčka ve svém vrhu dandie dimont teriérů přiznala a napsala o tom na svůj web, jsme začali jednat. Přemístili jsme štěňata do nejchladnější místnosti v domě, kde se teplota pohybovala pod 24°C. Místo rovné podložky jsme do bedny umístili překážky v podobě polštářů, plyšových hraček, masážního sedáku. Ve spánku jsme preventivně všechna štěňátka přetáčeli na bok a dle rad veterinárních lékařů jsme tři opožděná štěňátka každý den večer cca 10 minut masírovali.
Zlepšení bylo viditelné každým dnem a po třech dnech od přijmutí prvních opatření se všechna čtyři štěňátka proháněla v bedně tzv. po svých, jakoby se nic nedělo. Další vývoj všech štěňat byl již bez jakýchkoliv zákroků plynulý a bezproblémový. Žádné ze štěňat nemá trvalé následky.
Co závěrem?
Rozhodnutí napsat tento článek a shrnout vše, co jsme se o syndromu plavce dozvěděli, ve mně zrálo dlouho. Ač jsem osobně přípravou na náš první vrhu věnovala mnoho času, jsou bohužel stále situace, na které se připravit nelze - a to hlavně proto, že se o mnoha věcech, které se běžně dějí, prostě veřejně nemluví. Dnes, kdy je v chovu doslova konkurenční prostředí, není pravidlem, aby chovatel dobrovolně přiznal problémy, které ho potkaly. Nedej bože, aby dopustil poučení druhých – např. začínajících chovatelů z těchto jeho problémů.
O problematice syndromu plavce neboli anomálii ve vývoji chůze štěňat naštěstí existuje i tak celá řada článků - byť v drtivé většině cizojazyčných. Kromě zkušenosti české chovatelky dandie dimont teriérů (odkaz viz.výše), jsem nalezla kratičkou zmínku o důležitosti vhodného povrchu v porodní bedně, v knize Stafordšírský bulteriér autorky Jiřiny Volšické (str. 105). Tato poznámka v nejnovější knize o našem plemeni dává tušit, že syndrom plavce není v rámci plemene stafordšírský bulteriér úplnou neznámou.
Člověk – chovatel by se měl neustále vzdělávat, aby to, co dělá, dělal dobře a hlavně ve prospěch psů - nejen svých, ale všech psů plemene, které je jeho srdci nejbližší. A to je důvod, proč vznikl právě tento článek...
Zdroje:
http://www.bohemiadandie.cz/cs/ctete/plavec/88.html
http://labmama.blogspot.com/2008/05/swimmer-puppy-syndrome.html
http://www.bbflabradors.com/Bear.htm
http://www.tulgeywoodlabs.com/pages/Chance.html
http://www.northwynchesapeakes.com/swimmer.htm
http://www.dogsincanada.com/swimmer-puppies
http://www.siriusdog.com/swimmers-puppy-chondrodystrophic.htm
Videa:
Štěně anglického buldoka postižené syndromem plavce
Ukázka krunýře k formování hrudníku a spojení zadních nohou postiženého štěněte
Štěně anglického buldoka po týdnu léčby
Výroba krunýře k formování hrudníku štěněte postiženého syndromem plavce
Typický pohyb štěněte postiženého syndromem plavce
Štěně zlatého retrívra postižené syndromem plavce
Štěně zlatého retrívra po 5 dnech rehabilitace
Odstrašující případ štěněte s těžkým a neléčeným syndromem plavce