V roce 2001 tomu bylo deset let, co bylo toto plemeno dovezeno do České republiky. Zemí původu je Velká Británie.
V Anglii je stafordšírský bullteriér (SBT) znám již 180 let. Ohledně vzniku plemene se uvádí několik verzí. W Juneman udává tři. První z nich je - je to přímý potomek Old English Bulldoga a různých teriérů. Psi vyrůstali v početných rodinách s mnoha dětmi v těsných malých bytech. pes si musel na živobytívydělávat sám. Majitelé je používali na psí zápasy a na dávení krys v aréně. tito psi prosluli kuráží a houževnatostí a navzdory jejich zuřivosti v ringu byli výbornými společníky v domácnosti, zejména dětem. Nebylo nich neobvyklého, když zraněného psa z ringu vezli domů v kočárku s dítětem!
Čistokrevný chov se datuje od třicátých let minulého století. Uvedením v platnost parlamentem schváleným Zákonem o ochraně zvířat (Humane Act) roku 1835 byly psí zápasy postaveny mimo zákon. Skupina můžů z oblasti Staffordshire se snažila plemeno zachovat představováním psů na světových výstavvách. Dne 25.5. 1935 byl v Old Gross Gun Hotelu Joe Mallena založen první klub s názvem The original Staffordshire Bullterrier Club. Na této schůzi byl schválen standart plemene a bylo rozhodnuto o jeho předložení Kennel Clubu k přijetí. Původní název klubu Kennle Club neuznal, a tak byl změněn na The Staffodshire Bull Terrier Club, který byl a je nazýván též "The Parent Club".
Plemeno bylo oficiálně registrováno Kennel Clubem v roce 1935 a ještě téhož roku byla uspořádána první výstava věnovaná totmuto plemeni, která se konala v Cradley Heath na West Midlands. Zůčastnilo se jí 60 psů a fen. Plemeno dosáhlo statutu šampióna v roce 1938 v Birmingham National. První dva šampióni plemene byli Ch. Gentleman Jim a Ch. Lady Eve.
Původní standart zůstal nezměněn až do roku 1948. Tehdy byla snížena kohoutková výška z 39 až 45,5 na 35,6 až 40,6 cm a do té doby povolené vztyčené ucho se stalo krajně nežádoucí. Plemeno se dočkalo celosvětového rozšíření a v samotné Anglii je nejoblíbenějším teriérským plemenem.
Chov v ČR se datuje od roku 1991, kdy byla dovezena první fena. Následovaly importy z Německa, Belgie, Nizozemí, Finska a naší přední chovatelé investovali do zahraničního krytí. Standard udává žádoucí kohoutkovou výšku 35,6 až 40,6 cm. Začátkem devadesátých let byla dávána přednost psům buldokovitého typu spíše na spodní hranici výšky. Koncem devadesátých let se chovatelé začali přiklánět ke střední až horní hranici kohoutkové výšky, ovšem s důrazen na sílu kostry a výborně tvarované hlavy. Současně s výškou se začala zvyšovat i váha psů. Dnes nejsou žádnou vyjímkou psi i feny s váhou vysoko nad 20 kg. Nejdůležitější je, aby pes byl vyvážený a váha odpovídala výšce. I zde by ovšem měla být preferována zlatá střední cesta.