Izolovaný loketní výběžek kosti loketní (UAP - Ununited Anconeal Process)
 
Tato vada se nejčastěji vyskytuje u německých ovčáků, v menší míře mohou být postižena chondrostrofická plemena baset a anglický buldok. Loketní výběžek se u psů těchto plemen vyvíjí jako samostatná kostnatější část nezávisle na růstu kosti loketní. Přeměna chrupavčitého základu loketního výběžku v kost začíná u německých ovčáků kolem 12. týdne stáří a ke kompletnímu spojení s kostí loketní dochází v 16. až 24. týdnu stáří.  K vyslovení definitivní diagnózy je proto vhodné vyčkat stáří minimálně šesti měsícu.
Psi s izolovaným loketním výběžkem začínají střídavě kulhat na postiženou končetinu mezi 5. až 9. měsícem stáří, kulhání se postupem času zhoršuje. Diagnóza tohoto onemocnění se potvrdí rentgenologicky. Rentgenujeme vždy oba loketní klouby jednak pro srovnání a jednak k posouzení i druhého kloubu, jelikož v 10-30 % případů bývá toto postižení oboustranné. Léčbu je možno provést několika metodami podle individuálních podmínek. Nejčastěji je používána metoda chirurgického odstranění izolovaného loketního výběžku z kloubu. Nedávná studie, která sledovala 65 měsíců po operaci funkci končetiny po odstranění loketního výběžku mezi 5. - 12. měsícem stáří, měla překvapivé výsledky. I přes vyvýjející se artrózu a snížení rozsahu pohybu v kloubu byla funkce končetiny hodnocna jako dobrá až výborná v 90 % případů. Pacienti se tak mohli vrátit ke svému původnímu pracovnímu zaměření jako lovečtí či služební psi bezpečnostních jednotek. Velmi dobré výsledky vykazuje také chirurgická metoda protětí kosti loketní. Ta se využívá u rostoucích zvířat v případech nerovnoměrného vývoje kostí předloktí.

Osteochondróza (degenerace kloubní chrupavky) hrbolu kosti pažní.

V porovnání s výskytem odlomeného korunního výběžku kosti loketní se s osteochondrózou hrbolu kosti pažní setkáváme zřídka. Z porovnání odborných zpráv evropských a amerických pracovišt' vyplývá, že mnohem častěji se osteochondróza hrbolu kosti pažní vyskytuje v Evropě než v USA. Je to způsobeno zřejmě genetickou rozdílností populací psů v těchto částech světa. Z velkých a obrovských plemen psů, která trpí touto vrozenou vadou, jsou nejčastěji postiženi zlatí a labradorští retívři. Příčinou osteochondrózy je porucha enchondrální osifikace - procesu, který je zodpovědný za růst dlouhých kostí a při kterém dochází k přeměně chrupavčitého modelu v kost. Osteochondrózu vyvolávají hlavně genetické faktory ovlivňující zvyšování tělesné hmotnosti a rychlost růstu. Překrmování v období rychlého růstu s nadměrným přísunem vápníku v krmné dávce společně s přetěžováním velmi zvyšují pravděpodobnost výskytu této vady. Příznaky osteochondrózy začínáme sledovat mezi 4. a 9. měsícem života. U psa se projeví kulháním různé intenzity. Léčba se provádí operativně - postižená část chrupavky  se odstarní a v místě degenerace je provedena kyretáž kosti.

Odlomený korunní výběžek kosti loketní (FCP - Fregmented Coronoid Process)

Tato vrozená porucha loketního kloubu postihuje zejména zlaté a labradorské retrívry, rotvajlery, bernské salašnické psy a německé ovčáky. Vyvolávající příčinou je nesprávné utváření loketního kloubu, v jehož důsledku dochází k vyvíjení nepřiměřeně velkého tlaku na korunní výběžek. Příčinou odlomení korunního výběžku může být také poranění. Poškození vřetenní kosti v období růstu může zastavit její další vývoj a vzniká tak při pokračujícím růstu kosti loketní růstová deformita předloktí, což může také vést k odlomení korunního výběžku. Onemocnění se začne projevovat od 5. měsíce stáří kulháním. To vzniká bud' po zátěži nebo i po delším odpočinku - než to pes tzv. rozejde. Jak kulhání přestává, zvyšuje se jeho intenzita. Rentgenologická diagnóza je stanovena podle druhotných degenerativních změn v loketních kloubech. Ty jsou zřejmé po 7. měsíci stáří. Jelikož rentgenologická diagnostika nemusí jasně prokázat toto onemocnění, konečnou diagnózu potvrdí operace loketního kloubu nebo artroskopie. Léčba spočívá v odstranění odlomeného korunního výběžku.

 

   1. stupeň 0 = normální kloub, kloubní struktury bez osteofytů /výrustků/ a sklerotických změn
   2. stupeň 1 = lehká artróza, osteofyty ne větší než 2 mm a/nebo výraznější sklerotizace subchondrální kosti  v okolí distální části incisura trochlearis ulnae a/nebo zřetelný schodek mezi kloubními plochami hlavičky kosti vřetenní a incisura trochlearis kosti loketní
   3. stupeň 2 = střední artróza, velikost osteofytů od 2 do 5 mm
   4. stupeň 3 = těžká artróza, velikost osteofytů je větší než 5 mm. Zřejmá fragmentace processus coronoideus medialis  nebo nepřiosifikovaný processus anconeus se posuzuje jako stupeň 3 bez ohledu na rozsah artrózy. Psi chirurgicky léčení pro vývojové vady loketního kloubu se posuzují jako postižení stupněm 3.