Demodikóza neboli trudníkovitost
Demodikóza je kožní onemocnění související s imunitním stavem pacienta a projevující se zánětem chlupových folikulů a mazových žláz. V současnosti pozorujeme nárůst demodikózy u psů. (Prameny také uvádějí, že tento parazit žije ve 100% populace psů, naše plemeno SBT je jedním z nejčastěji postiženým plemenem vůbec, a to tzv. "lokalizovanou formou".)
Etiopatogeneze
Demodex canis (trudník psí). Vyskytuje se u psů.
Trudníci jsou typičtí doutníkovitým tvarem těla velikosti 0,3-0,5 mm. Lokalizují se v chlupových folikulech a mazových žlázách. Jsou druhově specifičtí a k přenosu dochází výhradně v raném věku kontaktem, nejčastěji při sání. V malém množství žijí jako komenzalové v kůži většiny savců a teprve jejich aktivace a namnožení se projevuje klinickou demodikózou.
Onemocnění je častější u krátkosrstých a brachycefalických plemen, např. u dobrmanů, dalmatinů, německých dog, jezevčíků, šarpejů a molosovitých plemen. Z dlouhosrstých plemen se objevuje demodikóza u kólií, bobtailů, West Highland white teriérů a afgánských chrtů.
Symptomatologie
Lokalizovaná demodikóza je nejlehčí formou a vyskytuje se jako juvenilní forma především u štěňat ve věku 3 - 10 měsíců. Okrouhlá alopetická ložiska se zvýšenou tvorbou jemných šupin a erytémem se objevují především na hřbetě nosu, na čele a kolem očí (důsledek při sání v raném postnatálním období. V 90% případů vymizí spontánně do 1,5 roku, ale 10% přechází do formy generalizované.
Generalizovaná forma se projevuje chronickou skvamózní (mokvavou) dermatitidou se zvýšeným šupinatěním, alopecií a tvorbou krust. Pustulózní nebo folikulární generalizovaná demodikóza má několik forem podle sekundární bakteriální infekce. Kůže je zesílená, načervenalá (odtud název " červená prašivina"- red mange), svraštělá s četnými pustulami se serózním a později hnisavým a krvavým obsahem. Postižení psi vydávají nepříjemný zápach. Regionální mízní uzliny jsou zvětšené. Průběh onemocnění výrazně komplikuje sekundární bakteriální infekce (rody Proeus, Staphylococcus, Pseudomonas). Generalizovaná demodikóza je závažným celkovým onemocněním, kdy může docházet především u psů starších 1,5 roku i po radikální terapii k recidivám. Nedoléčená generalizovaná demedikóza přechází často v úporný interdigitální zánět jako chronická pododemodikóza (hluboká pododermatitida).
Diagnostika
K potvrzení diagnózy prokazujeme parazity. Dospělí trudníci a jejich mladší vývojová stádia jsou typičtí svým doutníkovitým tvarem těla, tenkostěnná vajíčka měří 70 - 80 µm a připomínají tvarem klobouk. Je třeba prokázat všechna vývojová stádia, protože průkaz jednoho parazita může být náhodným nálezem jedince r. Demodex v klidovém stádiu.
Vyšetření hlubokého kožního seškrabu až na krvácející spodinu. Vzorek je odebírán z přechodu postižené tkáně ve zdravou z několika různých míst.
Vyšetření obsahu pustul. Při pustulární formě demodikózy získáme vymáčknutím obsahu pustuly nebo nabodnutím sterilní jehlou exsudát, v němž po rozetření na podložní sklíčko a případném zředění fyziologockým roztokem rozlišíme množství trudníků v různém stupni vývoje a rozpadu.
Terapie
Juvenilní demodikóza u psů, zejména v lokalizované formě, většinou odezní spontánně. Demodikóza u dospělých zvířat (starších 1 roku) vyžaduje dlouhodobou terapii, protože lokalizace parazita v chlupových folikulech (na rozdíl od r. Sarkoptes) způsobuje vyšší odolnost proti povrchově aplikovaným akaricitům. Prvním krokem je uplné ostříhání zvířete a odstranění šupin a krust šampónem obsahujícím antiseboroické a baktericidní látky (2,5-3 % benzoylperoxid – šampon Peroxyderm). Před použitím vlastního akaricidního přípravku je totiž nezbytné docílit maximálního "vypláchnutí" chlupových folikulů. Šampóny s baktericidním účinkem důkladně oplachujeme, protože se občas vyznačují dráždivým účinkem. Na ochranu očí aplikujeme do spojivkového vaku oční mast. Proti demodexum působí koupele v amitraxu (Ectodex) v ředění 1:100. Ošetříme důkladně celé tělo a zvíře na závěr neoplachujeme. Koupele opakujeme v intervalu několika dnů až 2 týdnů do vymizení klinických příznaků a opakovaně negativních kožních seškrabů. Výše uvedeným terapeutickým postupem jsme schopni vyléčit asi 85% všech demodikózních pacientů.
Prognóza
Velmi dobrá prognóza je u juvenilní demodikózy, především lokalizované formy. Generalizovaná demodikóza má lepší prognózu v případě juvenilních změn, zatímco u dospělých zvířat jsou namístě obavy z recidiv.
Prevence
Dezinfekce prostředí není nutná, neboť volně přežívající trudníci rychle ztrácejí schopnost infekce.
Jiné zdroje uvádějí jako formu prevence již dva týdny před porodem injekce "Baypamun" pro posílení imunity a potom ještě následné očkování štěňat tímto preparátem, nošení obojku "Preventic" v čtyřtýdenních intervalech, koupele v šampónu "Peroxiderm".
Účinnou prevencí je posílení imunitního systému psa – podáváním např. Echinacea, Beta Glukan, vit.E, pupalkový olej, aj.
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Zajímavé jsou také postřehy na toto téma některých chovatelů ze zahraničí. Mimo jiné mě zaujaly postřehy paní Doroty Rudnické, chovatelky SBT z Polska, která se tímto problémem také aktivně zabývala a mimo jiné odborníky konzultovala s panem prof. Witoldem Janeczkem.
Demodex u Staffordshire Bull Teriera
Demodex je obyvatelem vlasových váčků každého psa. K invazi nedochází přenosem z jednoho psa na druhého, ale v době prvních kontaktů štěněte s matkou v době sání. U novorozených štěňat se trudníci nevyskytují, objevují se teprve po 24 hodinách v okolí tlamičky. Tento trudník u některých zvířat nemoc způsobí, u jiných ne. U 85 % štěňat tato invaze probíhá bez projevů, u zbytku se objeví příznaky nemoci.
Možné příčiny
1. Ztráta obranyschopnosti - dědičná neschopnost zvládnutí nemoci.
2. Změna hladiny hormonu -trudník se objeví často mezi 6 a 9 měsícem života v době, kdy zvíře dozrává. Někdy se trudník objeví v době první říje u feny.
Také může být příčinou silné začervení štěňat cizopasníky trávicího systému, stres spojený s odstavením od matky, nadměrná vlhkost kůže při nesprávných hygienických podmínkách, podávání preparátů immunosupresivních.
Forma lokalizovaná - je to lehčí forma, pes ztrácí chlupy v okrouhlých místech (kulaté lysinky), nejvíce postižena je hlava (pysky, hřbet nosu, čelo, okolí očí), nebo prsa a přední končetiny. Pes nepociťuje žádné svědění. V 90 % případů zvíře tuto formu zvládá samo bez použití léků při upravení hygienických podmínek. Tato forma se vyskytuje hlavně u mladých psů.
Forma generalizovaná- psi mladí: kolem 10% případů trudník napadá celé tělo a způsobu-je rozlehlá a nepravidelně lysající místa. Jelikož nastupuje vnitřní bakteriální nákaza, způsobuje svědění. Ale sám trudník toto svědění nezpůsobuje. Psi se necítí dobře a nemají chuť k jídlu. U 30-50 % případů před prvním rokem věku psa nastupuje spontánní vyléčení.
- psi dospělí: je to řídká forma nemoci, která se vyskytuje u psů po 4 roky života bez dosavadního onemocnění. Příčinou může být vnitřní nemoc, např. nádor nebo podávání psu léky steroidové při alergiích, což oslabuje obranný systém a způsobuje, že roztoči se rozmnožují a vyvolávají chorobné změny.
Léčení
Především neužíváme steroidy, jelikož oslabují imunologický systém a zhoršují stav pacienta. Jelikož generalizovaná demodikóza je onemocněním dědičným, psi, u kterých se objevila, by měli být kastrováni či sterilizováni (nechovní jedinci). Někteří lékaři tvrdí, že do_ chovu by se neměli používat ani jedinci s formou "lokalizovanou", ale já se neshoduji s tímto názorem, a to ze dvou důvodů: za prvé, psi sami zvládnou chorobu a za druhé, kdybychom jako chovatelé SBT měli toto praktikovat, drasticky by se zmenšil genetický materiál, kterým máme možnost disponovat a to by pomalu způsobilo vymření SBT, kde je tato choroba častá.
Lokalizovanou formu trudníka neléčíme, v 90 % se zvíře uzdraví samo.
U "generalizované "formy se používá prostředek zvaný "Amitraz" (Ectodex) zředěný s vodou v poměru 1: 100, kterým se pes koupe jednou za 7 dní tak dlouho, až se v seškrabech z kůže opakovaně neobjevují roztoči. Doporučuje se také obojek Preventic (firma Virbac). Dříve užitý benzoyl peroxide (Peroxyderm, Eclaran) pomáhá odstranit stroupky a hnis. Je dobré před tím vyholit psa, aby léky přišly do styku přímo s kůži. V případě bakteriální infekce doporučujeme antibiotika. Léčení se může táhnout měsíce.
Diagnóza
Bez mikroskopického vyšetření a seškrabu kůže nemůžeme mít nikdy jistotu, o jakou chorobu se jedná. Tyto seškraby se musí opakovat! U psů dospělých bychom měli příčinu choroby vždy hledat v podstatě jiné choroby.
Obecné shrnutí
Demodikóza je choroba u plemene SBT velmi častá. Neměli bychom v chovu užívat psů, jejichž velká část těla či celé tělo je touto chorobou napadeno. Jestliže pozorujeme u našich štěňat demodikózu, tak jako já u svých, jsme povinni vybírat k dalšímu chovu jen psa-reproduktora, který na tuto chorobu netrpěl. Mým zdáním můžeme do chovu užívat psů, kteří přešli jemnou, "lokalizovanou", samovolně vyléčenou formu trudníka. V opačném případě by se brzy mohlo ukázat, že nemáme co chovat.
Upraveno z webu Stafordshire bullterier Club podle článku Alexandry Lónové, ch. st. "Daffodil Yellow"